Vybavení pro koně

Nezáleží na tom, zda je váš kůň společník pro rekreační ježdění nebo patří ke zdatným sportovcům, dobré jezdecké vybavení potřebují všichni. Zkrátka, pokud vlastníte koně, potřebujete pro něj věci. Základem je samozřejmě ohlávka a vodítko. Každý kůň potřebuje minimálně jednu ohlávku do stáje a do výběhu. V praxi je lépe mít tyto ohlávky alespoň 2 pro případ, že se jedna poškodí nebo je potřeba ji jednoduše vyprat. Ohlávku, kterou nosí kůň každý den do výběhu, čelí rozmarům počasí a musí vydržet kontakt s koňským potem, prachem i bahnem. Proto se tyto ohlávky vyrábí hlavně z nylonu. Nylonové ohlávky jsou levné, robustní a snadno se čistí. Aby byly pohodlnější, mívají podložení nánosníku a za ušima.
Mezi další nezbytné vybavení patří čištění. Základní sadu čítající hřebílko, kartáč a kopyťák mít prostě musíte, protože čistota půl zdraví platí také u koní. 

Pokud nemáte koně zvyklého být 24 hodin venku nebo již máte koňské seniora či sporťáka, zcela jistě řešíte také dekování a výběr správné deky. Typ deky záleží nejen na teplotě vzduchu, ale také na kondici koně, jeho zvyklostech, na intenzitě tréninku a zda je oholený nebo ne. 

Dalším kouskem jezdecké výbavy, který téměř u každého koníka najdete jsou kamaše, tedy chrániče na nohy. Pro skokový sport se nejlépe hodí přední šlachovky a zadní strouhačky, na drezuru jsou nejoblíbenější vyšší beránkové chrániče a do výběhu je třeba vybrat prodyšné chrániče, které se dobře udržují a rychle schnou. 
Samostatnou kapitolou jsou podsedlové dečky, které se liší nejen tvarem podle disciplíny a tvaru sedla, ale hlavně barvami a materiálem. Někdo stále nedá dopustit na klasickou bavlnu, jiný jezdec preferuje dečky vyrobené z funkčních materiálů. 
Také uzdeček je dnes na výběr opravdu dostatek. Vedle správné velikosti hraje asi největší roli typ nánosníku, dále je možné vybrat barvu kůže, kování a čelenky. 

V naší nabídce najdete oblíbené vybavení pro koně značky Covalliero a Waldhausen. Oblíbené je pro svoji dobrou německou kvalitu, funkčnost, design a dostupné ceny. 

Zajímavosti o jezdectví
Jezdectví je široký zastřešující termín pro sport zahrnující jízdu na koni. Existuje mnoho jezdeckých disciplín od dostihů a voltiže (gymnastika na koni), přes známý parkur, drezůru či všestrannost po pólo a rodeo. V rámci  olympijských her jsou zařazeny 3 disciplíny a to: drezura, všestrannost a skoky.

Jak disciplína jezdectví vznikla? 
Důkazy o ježdění na koních pocházejí z doby kolem roku 3500 před naším letopočtem. Závody vozů (kůň je zapřažen, táhne za sebou kočár) byly populární již ve starověkém Řecku a byly jedním z vrcholů starověkých olympijských her. Drezura koní  je základní jezdecká disciplína, jejímž cílem je dosažení maximálního souladu mezi koněm a jezdcem, což se demonstruje na předvádění předepsaných cviků. Kořeny drezúry sahají také do starého Řecka, ve 4 stol př. n.l. byla o výcviku nalezena rozsáhlá díla, která se později stala základem pro další rozvoj drezurní disciplíny.

Parkurové skákání představuje jezdecký sport, kde jezdec na koni soutěží buď v co nejrychlejším zdolání trasy s překážkami s minimálním počtem chyb. Parkurové skákání začalo, když byly na anglickém venkově postaveny ploty, což vedlo lovce lišek k tomu, aby vyžadovali koně, kteří uměli skákat. Další rozvoj  tohoto sportu je připisován důstojníkům britské kavalerie, kteří považovali skákání přes překážky za výborný trénink pro jezdce i koně. Parkur je těsně spojen s drezurou, vyžaduje precizní trénink koně a vzájemnou důvěru mezi jezdcem a koněm. Na olympijských hrách se parkurové skákání poprvé objevilo v roce 1900 v Paříži. Před rokem 1945 byl parkur převážně vojenským sportem, a některé závody byly otevřeny pouze armádním jezdcům. Od roku 1974 se v parkuru soutěží jak muži, tak ženy společně.

Soutěž všestranné způsobilosti (původním názvem military) je jedna z nejnáročnějších jezdeckých disciplín. Military vzniklo původně z potřeby testovat způsobilost koní pro náročné potřeby armády, až postupem času se přeměnilo na sportovní disciplínu. Skládá se ze tří různých disciplín: drezurní zkouška, po níž následuje cross-country – 6 km dlouhá jízda terénem s přibližně 30 pevnými překážkami – a pak skoky. Před všemi disciplínami musí koně projít veterinární kontrolou, aby mohli v soutěži soutěžit. První soutěže tohoto druhu vznikly ve Francii (název: concours complet) po roce 1900. Do programu olympijských her byla military zařazena poprvé roku 1912 ve Stockholmu 

Jezdectví a olympiáda
Jezdecký sport se poprvé objevil na olympijských hrách v Paříži v roce 1900, kde se konaly soutěže v řadě skokanských disciplín a póla. Z her v roce 1904 byly vynechány, v roce 1908 bylo zahrnuto pouze pólo. Ale ve Stockholmu 1912 se konaly první drezurní a všestranné soutěže, stejně jako skoky, a ty jsou od té doby stálicí. Polo se dále na hrách objevovalo sporadicky – celkem 5 x– až bylo po Berlíně 1936 vyřazeno. V jezdectví zpočátku soutěžili pouze muži, přičemž jezdci museli být buď vojenští důstojníci nebo „gentlemani“. Toto omezení bylo zrušeno v roce 1951 a již v Helsinkách 1952 soutěžily ženy po boku mužů v drezuře. V parkuru soutěží ženy od roku 1956 a  ve všestrannosti od roku 1964.
Jezdectví je stabilní součástí Olympijských her, od roku 1928 (Amsterdamu) se ve výše popsaných třech hlavních disciplínách soutěží o individuální a týmové medaile.