Uzdečky, otěže a příslušenství

Uzdečka patří k základním prvkům jezdeckého vybavení. Naprostá většina uzdeček je vyrobena z pravé kůže s měkce podloženým nátylníkem a nánosníkem pro větší pohodlí koně.  Uzdečku obvykle vybíráme podle typu nánosníku a velikosti koně, aby dobře pasovala nejen rozměrově, ale také odpovídala jezdeckým potřebám a stupni výcviku. 

Jak správně vybrat uzdečku pro svého koně?
Výběr perfektně padnoucí uzdečky je velmi důležitý, jelikož jde o pohodlí koně a korektní působení pomůcek jezdce. Základním kritériem pro výběr správné uzdečky je její velikost. V praxi se nejčastěji setkáte s označením Full, Cob a Pony. Velikost Full, někdy také WB je určena pro větší koně teplokrevného rámce. Velikost Cob někdy značená jako VB je určena pro koně s jemnější hlavou. Jak už název napovídá, velikost Pony je určena pro poníky.

Je dobré znát z jakých částí se uzdečka skládá a k čemu jednotlivé části slouží. (Není však pravidlem, že se každá uzdečka skládá ze všech těchto částí, záleží na disciplíně a oficiálních pravidlech ČJF.)

• Nátylník - část uzdečky nacházející se za ušima koně a je spojený s lícnicemi, které “drží” udidlo. Je to hlavní popruh držící ostatní části na svém místě.
• Čelenka - pokrývá čelo a je napojená na nátylník pod ušima koně. Čelenka zabraňuje uzdečce před sklouznutím na krk. Je to často nejvíce ozdobený díl uzdečky a najdeme tedy na ní všechny různé kamínky, třpytky nebo jiná blyštící zdobení.
• Podhrdelník - už podle názvu je zřejmé, že vede pod koňským hrdlem / lícemi. Někdy se zapíná pod hlavou koně a někdy má zapínání lehce pohodlnější už na místě, kde se podhrdelník potkává s nátylníkem. Je velmi důležité, aby byl podhrdelník dotáhnutý tak, že neškrtí koně a nedělá mu problém s dýcháním. Hlavním účelem této části je, aby uzdečka z koně nespadla, když se o něco náhodou podrbe nebo se dostane do nějaké nehody. 
• Lícnice - jak jsme již zmínili, drží udidlo, které je umístěno v hubě koně a utahováním či  naopak povolováním se nastavuje v jaké výšce udidlo je.
• Nánosník - obepíná koňský nos. Pomáhá předejít otevírání huby koně a pomáhá k přijetí korektních pomůcek. Nánosníků je hodně druhů, záleží nejen na tvaru, ale  i na tloušťce a měkkosti polstrování. Má také různé druhy zapínání umisťování do výšky hlavy koně.
• Podpínací řemínek (podpínka) - tenký proužek připevněný k nánosníku a obepínající bradu koně. Slouží k tomu, aby si kůň nedokázal tzv. přehodit jazyk přes udidlo nebo příliš neotevíral hubu, záleží na dotažení. Dnešním trendem a ukázkou korektního výcviku je mít podpínku dotaženou spíše volněji, případně ji nemít vůbec. Příliš těsné utáhnutí koni může působit diskomfort a to pak je otázka etikety jezdce.
• Udidlo - kovová, případně plastová či gumová část umístěna v hubě koně na místě mezi zuby. K udidlu jsou připojeny dva kroužky, jeden na každé straně. Udidel je spousta a liší se svojí tloušťkou, ostrostí, zaoblením, lomením, velikostí a tvarem kroužků a pak i materiálem. Výběr udidla je opravdu důležitý, je proto ideální si k výběru vzít pomoc od profesionála, který Vám doporučí udidlo odpovídající Vaší výkonnosti, komfortu koně, disciplíně a podmínkám, ve kterých se nacházíte.
• Otěže - dlouhé látkové, kožené či gumové popruhy připojené ke kroužkům udidla. Jsou prostředkovatelem jezdcových pomůcek a má je každá uzdečka. 

Typy nánosníků:
Anglický kombinovaný nánosník: Nánosník by měl být dotažen tak, aby se pod něj vešly alespoň 2 prsty. Zapíná se jednoduše na spodní straně hlavy a zřejmě nejrozšířeněji používaným nánosníkem.

Švédský kombinovaný nánosník: Na první pohled velmi podobný anglickému nánosníku, má ovšem kladkovité zapínání, díky kterému můžeme nánosník dopnout mnohem pevněji. (Stále by se však pod nánosník měly vejít dva prsty!). Tento nánosník je oblíbený u drezurních koní a jezdců.

Hannoverský nánosník: Tento nánosník tvoří jeden řemínek, který vede kolem nosu pod udidlem. Tím, že je řemen níže než u ostatních nánosníků,  lze tento nánosník  velmi jednoduše dotáhnout až příliš a tím omezit koni přísun vzduchu, co že je v korektním jezdectví nežádoucí. Nánosník je ze své podstaty  “ostřejší” a používá se tedy na tzv. tupější  nebo zkažené koně. V rámci výcviku patří do rukou citlivějším a zkušenějším jezdcům, nicméně pod dohledem trenéra má své místo i u školních koní a poníků, kteří jsou neustálým ježděním začátečníky již trochu otupělý. 

Mexický nánosník: Mexický nánosník může být alternativou pro koně, které nemohou mít anglický či švédský nánosník. Obepíná nos koně ve tvaru osmičky. Řemínky se kříží nad nosem, kde bývá nánosník vypodložený. Zapíná se pod dolní čelistí a pod bradou. Zabraňuje lehání si do udidla a skřípání zubů a stává se čím dál více populárnější mezi skokovými jezdci.